Motáky nezvěstnému - Karel Pecka

#vězeňská_literatura

Motáky nezvěstnému jsou románem o dvou dílech. Vznikaly mezi lety 1975 až 1978 a ještě v roce 1978 vyšly v samizdatovém vydání Edice Petlice. Vilém Svoboda, Svob, je zobrazením samotného Pecky, který stejně jako jeho hrdina strávil v pracovních táborech téměř 11 let za to, že se spolupodílel na psaní ilegálního časopisu a nakonec se pokusil opustit republiku.

Ještě v pracovních táborech psal povídky, které vyšly pod názvem Na co umírají muži.

Propuštěn z vězení byl v prosinci roku 1959, ve vězení tak trávil nejlepší léta svého života (květen 1949 - prosinec 1959, bylo mu 21 let). Po návratu z vězení začíná postupně zase psát do literárních časopisů, ale už roku 1969 se opět stává zakázaným autorem. Škvorečtí ve svém 68 Publishers vydali jeho knihu Štěpení jako vůbec první vydanou publikaci. Živil se také jako čerpač vody, podepsal Chartu 77, nakonec získal nejprve invalidní posléze starobní důchod.

Karla Pecku (1928 - 1997) obecně považujeme za kvalitního spisovatele. Motáky jsou sice psány chronologicky, ale kompozice sama je docela složitá. Bez varování přechází z času přítomného do minulosti a zpět, jak vzpomíná na spoluvězně, přechází z tábora do tábora. Někdy se ocitáme v budoucnosti (například je v korekci) a teprve pak se vracíme do minulosti - do různých jejích částí. Jazykově je dílo také složité - užívá mnoho termínů z hornictví, dále slang a profesní mluvu, také užívá vězeňský argot, cituje různé literární autory, cituje také zákony, vyhlášky či nařízení.